AHIMSA -buďte na sebe hodní!

09.03.2021

AHIMSA - první z desatera jam a nijam. Jeden z pilířů jógové filozofie. Znamená to vlastně nenásilí či v přeneseném slova smyslu -konání dobra. Nenásilí k ostatním, ale především pak sama k sobě. Jednoduše řečeno - buďte na sebe hodní!

Do ničeho se nenuťte, nevnucujte nikomu svoji pravdu (pro jeho dobro). Nezpůsobujte bolest sobě ani ostatním, a to jak fyzickou, tak i na psychické úrovni. Neubližujte. Ani slovem. Ahimsa.

Schválně si uvědomte, kdy jste se naposledy upřímně pochválili? Není to spíše tak, že si klidně i několikrát za den řeknete - já jsem ale....doplňte, co vás napadne (tlustá, škaredá, nešikovná, blbá atd.). Ano, tohle si vážně říkáme. A přesně o tom to je. Soustřeďte se na to, co se povedlo a pochvalte se. Neubližujte si špatnými myšlenkami a výčitkami. Není přece v našem zájmu skrývat své pocity, popírat své emoce. Nepřetvařujte se. Ani sami před sebou. Shoďte svoji masku a mějte se rádi. Ahimsa.

Samozřejmě to platí i ve směru k druhým. Jak často někoho soudíme, aniž bychom znali celý jeho příběh? Nikdy si nemůžeme být jistí, co člověk právě prožívá. Proč se chová právě tak jak se chová. Často se stává, že o někom mluvíme za jeho zády a dost často to není zrovna nic hezkého. Dokázali byste mu stejnou věc říct i do očí? Neubližujte. Ahimsa.

V józe pak slovíčko Ahimsa slýcháte na začátku nebo během lekce. Jsme na sebe moc tvrdí, máme velká očekávání. Naše společnost je nastavená na výkon. Spousta žen (včetně mě) už přišla na to, že žijí spíše v mužském principu. A tak se může stát, že se místo trpělivosti a postupného vyšlapávání jógové cestičky pěkně krůček po krůčku, tlačíme do některých pozic i přesto, že nám v nich pak vůbec není dobře. Někteří z nás jdou dokonce i přes bolest a značné nepohodlí. Proč? Protože necháváme vyhrát své ego. Chceme být lepší než soused na vedlejší podložce. A tak se ptám - nebylo by lepší být v danou chvíli jen sám pro sebe a každou asánu a každý jeden nádech si pořádně vychutnat? O tom totiž jóga je. Cesta je cíl. Trénujeme svoji trpělivost. Poznáváme limity svého těla a učíme se mu naslouchat (a přizpůsobovat se mu). Poznáváme se kousek po kousku, prodýcháváme každou pozici a posouváme se postupně, pomalu, s láskou. Ahimsa.

Sama jsem dostala v posledních měsících velkou lekci Ahimsy. Cvičila jsem přes bolest ramene (však to nebolí zase tolik, to bude dobré, musím přece zachránit studio, natočit další lekce). Chodila jsem na fyzioterapii a cvičila a cvičila, místo abych zašla na masáž a více relaxovala. V práci toho mám čím dál víc, ale co, však to zvládnu, nevadí, že jsem pořád unavená, ráno vstávám v pět a chodím spát o půl deváté. Doma jsem měla taky pocit, že všechno zvládnu sama - jako bych byla superžena - úklid, vaření, starost o domácnost, o děti, nákupy, úkoly atd atd. Neuměla jsem si říct o pomoc (brala bych to jako, že jsem zklamala). Až moje tělo najednou řeklo dost - a už to není jen bolest jednoho ramene. Obě ruce teď nezvednu výše, než k očím. Co teď? Vím, že velká část toho, proč se to stalo má svůj původ právě v tom, jak jsem se sama k sobě chovala. Jak jsem si vlastně ubližovala, i když mi to tak vůbec nepřišlo. Čeká mě tedy ještě hodně práce na sobě. Ale zvládnu to. Jde to pomalu, ale jde to. A zdá se, že konečně tím správným směrem. Zvládnu to. Protože už vím, co je Ahimsa.

Mějte se rádi!

M🕉